První advent klepe na dveře a Vánoce se blíží. Co Čech, to jiný, osobitý Štědrý večer. Jak ale může takový typicky český Štědrý den vlastně vypadat?
Vánoce jsou čas, kdy se rodina sejde u štědrovečerní večere a pod vánočním stromečkem se obdaruje dárky. Ale i když mají české Vánoce jakýsi svůj pravidelný vzorec, podobně jako to mají i jiné země. Přesto je to, jako se sněhovými vločkami. Nikde nenajdete dva stejné.
DEN
Jak všichni víme, Česká republika slaví Vánoce vždy 24. prosince. Jak ale mohou vypadat ty dlouhé, někdy až nekonečné hodiny předtím, než Ježíšek konečně zazvoní na zvoneček? O Vánocích ráno má většina lidí volno. Což znamená, že mohou zůstat v posteli, jak dlouho chtějí. Přesto je většina Čechů na nohou už v brzkých ranních hodinách. Děti zkrátka proto, že se nemohou dočkat nadílky. A dospělí hlavně proto, aby si mohli užít té obrovské nálože klasických českých pohádek a zahraničních vánočních filmů. Přece jen, co by to bylo za Vánoce bez Grinche nebo Tří oříšků pro popelku.
Většina rodin tedy přes den zůstává hezky doma v teple, popíjí kakao, chroustá vanilkové rohlíčky a kouká na pohádky. Přesto jsou tu však i tací, kteří ne. To se pak můžeme setkávat s různými tradicemi. Někteří se jdou podívat na městský vánoční stromek a popíjejí svařák na Vánočních trzích jiní zase jdou navštívit sousedy. Velmi častou tradicí je rovněž krmení lesní zvěře. Přece jen i zvířátka si zaslouží nadílku, ne?
VEČER
Po dlouhých úmorných hodinách, kdy hypnotizujeme hodiny, je konečně čas večeře. Přesný čas není nikde stanoven. Většina lidí ale z prosté nedočkavosti večeří už kolem čtvrté hodiny odpolední.
Co se týče štědrovečerní večeře, i ta se v každé rodině liší. Někde je klasikou kapr s bramborovým salátem a řízky, někdo se drží tradice našich předků s klasickým houbovým Kubou a plackami s medem. Setkáme se však i s moderním pojetím Vánoc, kdy na stole najdeme například křenové rolky a banánovou pečeni. Všude ale mají nakonec boule za ušima.
PO VEČEŘI
V rodinách, kde mají nedočkavé děti, se může Ježíšek objevit už během večeře. Někde na něj ale po večeři čekají. Zatímco v jedné rodině se vyhlíží z okna (pohne-li se hvězda, Ježíšek je na cestě), v jiné jdou ven zapálit prskavky nebo pouštět vánoční ohňostroj.
Téměř v každé rodině potom dodržují zvyky. Krájí se jablko, pouští se lodičky. Až nakonec potom konečně uslyší zvonek a běží se ke stromečku.
Co rodina, to jiné Vánoce. Když se ale ohlédneme na chvíli, kdy celá rodina spokojeně rozbaluje dárky, je to totéž. Radost. Štěstí. Spokojenost. O tom jsou České a vlastně jakékoliv jiné Vánoce.