Pokud chceme ukázat, že jsme člověk kultury, navštívíme filmové či divadelní představení. To většina z nás považuje za skutečně společenskou událost hodnou obdivu. Není však pochyb o tom, že se na obě z nich díváme poněkud jinýma očima. Zatímco divadlo považujeme za skutečně vážnou věc, a místo, kam je nutné se skutečně vhodně obléknout, u kina většinou bereme mnohem volněji. Proto zde můžeme vidět velký počet lidí, kteří si do něj zajdou například v džínách a tričku. Tento rozdíl ve vnímání je spojen především se společenskými konvencemi, které se utvořily již před mnoha lety. Zatímco divadlo má totiž mnohasetletou tradici sahající prakticky až k prvním civilizacím, první biografy se objevily z historického hlediska teprve nedávno.
Situaci nepomáhá ani to, že již v době svého vzniku byly filmy považovány spíše za lacinou, jednoduchou formou zábavy, zatímco divadelní hry byly často brány mnohem vážněji a s podstatně větší úctou. Toto myšlení v nás zůstalo dodnes.
Avšak zatímco kdysi jistě mělo své opodstatnění, je potřeba si přiznat, že se situace poněkud změnila. Dnešní uváděná představení jsou jen málokdy skutečně kvalitní, stejně jako herecké výkony. Naproti tomu kvalita mnohých filmů značně stoupla, stejně jako se zlepšili herci. V současnosti se tedy nachází na zhruba stejné úrovni.
Poněkud zjednodušeně by se dalo říci, že mnozí navštěvují divadlo z jakéhosi „snobství“ či pocitu, že se opravdu věnují kultuře. Problém je, že při dnešní kvalitě to až taková pravda není. Samozřejmě, najdou se skutečně kvalitní hry i herci, avšak těch je, podobně jako filmů, jen pomálu.
Proto bychom měli buď přestat s onou podvědomou glorifikací divadla v našich myslích, nebo se alespoň snažit pozvednout jejich úroveň. To můžeme jako divák udělat pouze tak, že budeme navštěvovat je skutečně kvalitní představení. Bohužel, mnoho lidí má v současnosti rádo spíše lacinou a jednoduchou zábavu, a je jedno v jaké formě. A jak divadelní tak televizní herci jsou ochotni ji poskytnout.