Pokud se někoho zeptáte, co považuje za nejhorší věc, kterou lidstvo vynalezlo, pak nejspíš odpoví „války“. A není divu. Během nich umírají stovky, leckdy i tisíce lidí, a to nejen vojáků, ale i nevinných civilistů. Jsou ničena města, ale také pole a další zdroje, které lidé potřebují. Vždy pak trvá desítky let, než se země z války vzpamatuje. Když pak vidíme tuto destrukci, je jednoduché si myslet, že válka je čistě lidskou doménou, která nemá ve zvířecí říši obdoby. Výzkumy ovšem ukazují, že tomu tak není. Je pravdou, že jen málokteré chování je výlučně lidské, a to platí i pro válčení. To bylo totiž pozorováno hned u několika druhů. Jistě, nemělo ani zdaleka tak destruktivní následky, jako ta lidská, avšak neznamená to, že by bylo méně drastické či krvavé. Naopak, objevují se zde i věci, které by ani ostřílení vojáci nedělali.
Zdaleka nejznámějším případem jsou samozřejmě naši nejbližší příbuzní, šimpanzi. Ti byli často pozorováni, jak vedou války. Přitom nejde jen o prostou obranu teritoria před cizinci, nýbrž skutečně o snahu tu druhou tlupu vyhladit, a to všemi možnými prostředky. Typické je například odlákání nic netušícího mláděte nepřítelem, a jeho následné roztrhání zaživa. Při klasických bojích si také neberou servítky, kdy útočí na obličej či pohlavní orgány.
Dalším druhem, který vede války, jsou pak mravenci. Ty probíhají velmi často mezi dvěma blízkými mraveništi. I zde se uplatňují nejrůznější taktiky, v tomto případě nejčastěji otroctví. Často se stane, že mravenci vniknou do nepřátelské kolonie, kde seberou vajíčka, larvy a kukly a odnesou je do svého mraveniště. Zde z nich vychovají své pracovníky, kteří následně i bojují proti svému rodnému domovu. Nelze tedy říci, že by lidé byli v tomto ohledu nějakým způsobem výjimeční. Jediné, co je na nás speciálního, je fakt, že bychom teoreticky byli schopni zničit během války celou planetu. Avšak vláčení samotné? Rozhodně ne exkluzivní pro lidi.